Dá se říct, že můj osobní i pracovní život je v nerovnováze. Rozhodně (zatím) není takový, jak by si to mí rodiče nebo psychiatr představovali. Teď si sice nedržím denní režim tak, abych každý den určitou dobu pracoval, cvičil a měl i svůj volný čas.

Většinou to je právě naopak, mám dny, kdy pracuji od rána do večera a pak jsou zase období, kdy dělám minimálně a pracuji jen tak, že kontroluji maily a novinky a pokud zrovna nic nehoří, užívám si volna a netvořím nic nového.

Zjistil jsem, že mi to docela vyhovuje. Můžu si tak dávat dlouhé víkendové akce a být třeba 3 dny jen na „užívací“ vlně, kdy mě neruší žádné pracovní povinnosti a naopak se pak můžu „kousnout“ a dělat třeba týden v kuse aniž bych chodil mezi lidi a měl nějaký sociální kontakt (kromě pozdravu prodavačky v obchodě).

Teď je zrovna období, kdy mám pracovní blok. Rozjíždím se v úterý, kdy přepínám z volna a čekají mě „povinnosti“ (kurz španělštiny). To mi zabere sice celý den, ale připraví mě to na středu, kdy se můžu od rána pustit do práce a pořádně do toho začít šlapat.

Díky tomu, že mám pak několik dnů jen pro sebe a nikdo po mě nic nechce, můžu dělat dlouhé kofeinové tahy do rána, aniž bych se musel bát, že někam zaspím. Vyspím se, jak potřebuji a hned po snídani jdu zpátky k projektům.

Zjistil jsem, že pracovní blok ale musí být dlouhý nejméně tři dny, nejlépe tak asi týden.

První dny si urovnám povinnosti, vyřídím maily a dostanu do hlavy aktuální info o projektech, o tom, co je potřeba udělat a co by se mohlo vylepšit.

Čím lepší celkový obraz  získám, tím víc souvislostí vidím a můžu tak propojit několik věcí zároveň (dělat hromadné výměny mých a partnerských webů, aplikovat info z nových analýz, uplatnit praxi know how, které „ukradnu“ konkurenci). Při klasické osmihodinové práci se do takového stavu nikdy nedopracuji, tam jsem schopný jen dělat úkoly sepsané v Todo.

Asi je potřeba tyhle období střídat, jednak kvůli duševnímu zdraví a taky proto, že koncem pracovního bloku už člověk není schopný dělat tu nejpotřebnější práci, ale spíš se zasekávám na vymýšlení postupů a cílů, jejich dotažení je pak ale problém.

Pravděpodobně tento způsob práce není cesta, jak se stát druhým šéfem Applu a dost možná to vede k tomu, že po extrémním pracovním napětí budete vyhledávat extrémní zážitky (adrenalinové věci, drogy, megapárty). Pokud jste ale mladí a necílevědomí jako já a máte rádi volnost, může to být alternativní cesta (aspoň na určitý) čas od nudného stereotypu 5 dnů v práci, 2 dny volna.

Články na podobné téma:

Sdílej a buď můj ambasador:

Radek Strouhal

Autor je webmasterem, který se stará o developování domén, tvorbu MFA a SEO.

13 komentářů

Jirka · 20.2.2014 v 3.57

Naprosto se s timto postupem ztotoznuji. Ted uz takhle sice nejedu (kvuli zamestnani, ktery si nejaky rezim vyzaduje), ale driv, hlavne pri delani webu, jsem makal taky klidne 20h v kuse, dokud jsem „byl v rausi“. Pak jsem sel spat, jak jsem potreboval a znovu. A presne, pak nekolik dni nic.
Nedovedu si predstavit, ze by me napadla nejaka super myslenka, co na webu zmenit nebo pridat, a rekl bych si „dneska uz jsem pracoval 8 hodin, tak to necham na zitra“.

Btw a prodavacka uz aspon tyka? 😀

Radek · 20.2.2014 v 8.26

To jsem rad, ze v tom nejsem sam, je to presne jak pises, ten pocit kdy si pracovne „v rausi“ to proste slape 🙂

Prodavacka porad netyka, ona bohuzel dela zrovna v drogerii, kam nechodim moc casto a navic je tam jen obcas :/ Ale priste ji to uz asi navrhnu (treba bude nejaka inspirace pro clanek na fajnblogu :D)

manasekp · 20.2.2014 v 9.18

Vyvazeny rezim je dobry pro zamestnance. Pro kreativni lidi imho nevhodny.

Lydie · 20.2.2014 v 11.24

Pravidelný režim je něco, co mi nikdy nevyhovovalo. Dřív jsem devět měsíců makala a pak byla třeba tři měsíce v kuse na cestách, dokud nebyl nízký stav na účtu.
Eshopy mi to dlouhé cestování trochu pokazily, ale snažím se vrátit se znova zpátky k nevyváženému režimu. Nedovedu si představit zaměstnance, který je schopný nejít domů, dokud svou skvělou práci nedotáhne do konce.

basti · 21.2.2014 v 10.23

Mám to stejně, platí to pro psaní i programování. Nejvíc brzdí neustále otravování a přerušování. Měsíc třeba s webem nehnu a pak během dvou dnů dodělám balík práce. Na některých dělám i po kouskách, třeba marketing na FB nejde dělat náporově, ale spíš preferuju dávkovou práci a volno. Navíc někdy prostě není nálada ani se člověk necítí dobře a pak stojí většinou odvedená práce za prd. Je lepší místo toho užít klidu nebo dělat jen nějaké drobné udržovací drobnosti a nesnažit se to lámat přes koleno.

    Radek · 21.2.2014 v 11.45

    True story! Mít zaplej při práci FB je zlo, lidi si asi občas myslí, že když pracuju na internetu, tak to znamená, že jsem jako připojenej a ono už to nějak samo vydělává 🙂

      Josef P. · 24.2.2014 v 8.21

      Jo lidi mají hodně špatné představy o tom, co to obnáší vydělávat na internetu a co to obnáší pracovat z domova. Nejlepší jsou prudiči, co si myslí, že když jsem doma, tak asi ležím na gauči a čumín na Barandov ne 😀 pak chodí otravovat, neb si myslí, že každej, tak jako oni když je doma, tak nic nedělá. Nedákážou chápat, že stav do práce – domů, do práce – domů, atd nefunguje u všech.

Lenka · 24.2.2014 v 12.59

Takové pracovní tempo by mně asi zanedlouho zničilo. Já musím mít 8 hodin svého spánku 🙂

Bitcoin · 25.2.2014 v 11.33

Já raděj každý den (bohužel po práci) a raději po menších chvílích.

xd · 28.2.2014 v 18.39

normálka 🙂 některý den se pracuje hraním her, sledováním filmů a podobně, jindy za pár dnů člověk udělá to co by několika lidem trvalo měsíc 🙂 A jak je vidět, funguje to nejlépe, ostatně jsi toho ukázkovým příkladem :))

mmo hry · 25.3.2014 v 18.08

Jde vidět, že teď prokrastinuješ hodně. Nebo tě natolik vytížil sekáč?
Bylo by fajn vědět, jak se daří obsahovému webu…

    Radek · 28.3.2014 v 10.03

    Sekáč jsem nakonec nerozjel, takže spíš prokrastinuju. Chystám teď nějaké nové weby, tak jsem se dost zasekl na tom a na MFA už tolik nemakám…

Martin · 29.4.2014 v 13.31

Dříve jsem měl úplně stejný problém a hodně prokrastinoval. Ale bylo to tím, že jsem si vymyslel hodně projektů a snažil se je postupně nějak rozjet. A kvůli tomu jsem všechny rozjížděl hodně dlouho. Stačilo mi, abych se vždy soustředil pouze na jeden projekt a prokrastinace téměř úplně zmizela. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *