Rozdíl mezi myšlením zaměstnance a podnikatele

mysleni-zamestnance-podnikateleTento týden si prostě Realita řekla, že otestuje moje nervy. Dráždí mě hned z rána, díky čemuž jsem opět podrážděnej.

Takže místo toho, abych vám psal, jak si udělat pořádnou analýzu webu, budu dnes zase hejtovat. Je to dlouhej článek, kde si jen „vylívám srdíčko“, takže to klidně přeskočte, nic vám to nedá.

Tentokrát mě inspirovali spolupracovníci v mém „novém zaměstnání“. Někteří z vás to možná ještě nezaznamenali, tak vás uvedu do obrazu…

Prvního dubna roku 2017 jsem vycestoval na Island, kde jsem začal otročit v jednom z venkovských hotelů. Uklízím tu pokoje, krmím zvířata, makám v prádelně a večer občas obsluhuji v restauraci.

No a když mi zůstane volná chvilka, píšu články na tento blog.

Hotel není nijak extra velký, tipuju, že teď tu máme tak 35 pokojů. Personál hotelu tak tvoří pouze pár lidí.

Samozřejmě já, majitelé hotelu (strašně v fajn manželé, takový naklid), moje sestra, kamarád, účetní a kuchařka. Pozice ale nejsou nijak pevně dané, dá se říct, že se různě střídáme. Když máme volno my (jsme taková jedna parta – já, kamarád a sestra), uklízí kuchařka a vice versa (vaří sestra, já to zatím nedávám).

Jsem tu na hotelu jediný, kdo předtím pracoval sám na sebe („podnikal“). Všichni ostatní jsou tedy zvyklí pracovat jako zaměstnanci, jsou placení hodinově, nikdy ne úkolově.

To je pro mě trochu nezvyk, protože já při podnikání nebyl nikdy placený za to, že „jsem v práci“ ale za to, že vydělám peníze.

Už v první dny to tak pro mě bylo trošku zvláštní. Moje myšlení je nastaveno tak, že pokud si počítám pracovní hodiny, tak prostě pracuji.

Zaměstnavatel mi platí každou minutu mojí práce, takže bych mu za to měl dávat nějakou hodnotu – pracovat.

Kdybych měl totiž zaměstnance já, tak nechci, abych ho platil za nicnedělání, to je asi jasný.

Tenhle pohled ale těžko vysvětlíte lidem, kteří mají myšlení zaměstnance. Vlastně si myslím, že zkoušet jim to vysvětlit je něco jako zrada. Já jsem přeci jen v týmu zaměstnanců a měl bych tak držet spíše s nimi a nesnažit se být v pozici zaměstnavatele anebo takhle přemýšlet.

Já ovšem typický zaměstnanec nikdy být nemůžu a tak jsem takový zvláštní druh pracovníka. Od té doby, co si v práci „cvaknu“ tak prostě pracuji, bez zastavení.

Jediná pauza, na kterou mám nárok, je 5 minut na 1 hodinu, což si většinou nastřádám a po pár hodinách si dávám pauzu na kafe.

Jakmile zjistím, že nemám co dělat, odcvaknu se v práci, aby mi zaměstnavatel zbytečně nemusel platit za nic nedělání.

NEPŘEHLÉDNĚTE  Jediná konference, kterou letos navštívím

Někdy se dokonce stane, že pomáhám v kuchyni, jen tak, bez toho, aniž bych byl za práci placený (záleží na tom, jestli tam je moje oblíbená kuchařka nebo ne).

Jak se snažím pracovat já

vyhody-podnikateleMůj pohled na práci je takový, že já (i další kolegové) jsme součástí byznysu. Nejsem tu proto, abych si odmakal svoje a vydělal co nejvíc.

Vidím se jako jedna součástka složitého systému, který by měl fungovat co nejefektivněji. Když náš stroj (byznys hotelu), pojede co nejlépe, budeme se mít dobře všichni.

Nemůžu dokázat, že v budoucnu se mi to nějak vrátí, ale umím si představit, že když se nám bude dařit dobře, mám tu jistou a dobře placenou práci, budou tu se mnou dobře jednat, pošlou nás na další výlet do summerhousu s vířivkou, dostaneme nějaké bonusy (provize) atd.

Jenže tenhle extrémní názor tu sdílím sám (možná ještě kuchařka přemýšlí podobně jako já, proto ji mám tak rád).

Máme tu jednu slečnu. Podle mě je placená pevnou měsíční sazbou, nepočítá si hodiny. Nejsem si jistý, jaká u ní platí dohoda, ale pravděpodobně má pracovat od pondělí do pátku, každý den 8 hodin (což je proti mým 12 až 14 hodinám denně dost nic 🙂 ).

Jak pracují naši zaměstnanci

nevyhody-zamestnancuDnes jsem se náhodou motal v hlavní budově hotelu, kde pracuje…

Ráno, při snídani si mě odchytla a řešila se mnou, že mi bude radit v marketingu a že sehnala nějakého fotografa (náhodou je to její kamarád ze Slovenska), který nám může nafotit hotel pro lepší fotky na web.

Řešila to se mnou asi 15 minut, ukazovala mi dva jeho weby, pouštěla mi videa, která dělal. Všechno v pracovní době. Já si už po minutě diskuze v duchu říkal: „Ok, tak ho sem přivez, pořeším to s ním. Teď musím jít makat, nemám na to čas“.

Jenže to byl teprve začátek.

Odpoledne jsem přišel na pauzu, odcvakl jsem se z práce a udělal si ovesnou kaši s chia semínky (doporučuju, je to super).

Připravoval jsem jídlo vedle kanceláře, kterou sdílí s šéfovou. Šéfovou navštívil syn, tak se o něm s kolegyní začaly bavit.

Kolegyně začala diskutovat a povídat nakonec i o své rodině, ale takovým stylem, že si prostě stoupla od počítače, přišla k šéfové a dobrých dvacet minut tam řešili rodinné záležitosti.

Za tohle je jako placená?!

Takhle bych se teda chtěl mít taky. Když mám volných dvacet minut já, rychle letím do sprchy, protože vím, že jinou pauzu už do půlnoci mít nebudu. Nezastavím se.

No ale co následovalo pak, to už mě rozbilo.

NEPŘEHLÉDNĚTE  Tip na projekt "jóga pro začátečníky"

Přijeli její kamarádi, kteří mají někde u Reykjavíku cestovku, do které se jí snaží přetáhnout (jen ať kurva jde).

Všichni tři (dva z cestovky a kolegyně) si sedli na recepci a zhruba hodinu a půl si tam povídali. Dokonce jsem se pak doslechl, že tam vlastně řešili podmínky v jejich zaměstnání (v případě, že by k nim přešla).

Tohle jsou věci, který já prostě nepochopím.

Já se stydím i za pár volných minut, kdy si chystám to kafe a nepracuji.

Nedokážu si představit, že bych si do práce pozval mého nového potenciálního zaměstnance a řešil tam s ním v pracovní době (!) novou práci. Ale očividně se najdou lidé, kteří s tím problém nemají.

Když to tak u nás sleduju, tak jsem byl asi dlouho mimo. Myšlení všech ostatní funguje stylem „teď jsi v práci, i když nic neděláš, piš si hodiny, neojebávej se“.

  • Práci, kterou tu může dělat jeden člověk dělají dva lidé
  • V době, kdy já makám si tu kuřáci chodí na svoje pauzičky (placené)
  • Když tu není šéfová, snad každý zůstává v systému zalogovaný o něco déle

Kapka ke kapce ti hned dá pár tisíc na výplatě navíc.

Opravdu bych přál všem zaměstnancům, ať si zkusí podnikat. Ať si zkusí ty peníze vydělat, reálně, ne tak, že je dostanou od zaměstnavatele.

On je totiž velký rozdíl v tom, vydělat ty peníze byznysem a „dělat nějakou práci“ během pracovní doby.

Já už jsem se s tím smířil, jinak bych byl neustále naštvanej (jako v první týdny).

podnikani-se-ziskemAle prostě mě vždycky překvapí, když si kolega v pracovní době umývá svoje auto (pak sice i auto majitelů, ale i tak).

Nebo když se recepční úplně zbytečně vybavuje s hosty (nemyslím tím, když se na něco ptají, ale prostě zbytečnej fluff talk, kterej vyvolala jen tak).

Oni totiž nemyslí na to, zda jejich práce přinese nějakou hodnotu pro náš byznys. Jestli díky jejich pracovní aktivitě jako hotel něco vyděláme. Jim tam prostě padají hodiny a roste jim výplata.

Kde se ty peníze vezmou už není jejich problém. A s tím se já fakt těžko srovnávám.

A to je taky jeden z důvodů, proč jsem nikdy zaměstnance nechtěl.

 

18 komentářů

  1. Migi 19.5.2017
    • Radek Strouhal 29.5.2017
  2. Standa 19.5.2017
    • Radek Strouhal 29.5.2017
      • Standa 31.5.2017
  3. Andre 19.5.2017
    • Radek Strouhal 29.5.2017
  4. David 19.5.2017
  5. Jarda 19.5.2017
    • Radek Strouhal 29.5.2017
  6. Míra 19.5.2017
  7. Alex 23.5.2017
  8. Zuzana Kocurková 23.5.2017
  9. Radek Strouhal 29.5.2017
  10. Affiliate Doktor 10.6.2017
  11. Kája 21.6.2017
  12. Tomáš 3.7.2017
    • Radek Strouhal 3.7.2017

Přidej komentář