Posledních pár dnů si při práci pouštím epizody pořadu Ano šéfe, který snad všichni znáte. Hledal jsem v tom hlavně nějaké nové zajímavé recepty od Zdeňka Pohlreicha, ale nakonec se ukázalo, že tam najdu i plno zajímavých tipů, které se dají aplikovat v podnikání obecně, nejen v restauracích.
Zatím mám za sebou jen prvních pár epizod, ale všiml jsem si tam jedné věci, která je podle mě častým problémem a právě tím, co ty restaurace brzdí.
Je to ego a nedostatek sebekritiky, ať už už majitele, šéfkuchaře, nebo jiných zaměstnanců restaurace.
Nevím, jestli to je tím, že jsou před kamerou, ale řekl bych, že to je jejich přístup i v jiných situacích a šlo tam jasně vidět, že nedostatek nadhledu je hodně brzdí.
Nepřijetí chyb a shazování viny na někoho jiného
Tohle je tam asi nejčastější případ. Lidé prostě nechtějí přijmout to, že když restaurace nevydělává, může to být jejich chyba. Hledají chyby všude jinde, vymlouvají se, ale nejsou schopni přiznat, že to stojí na nich.
Příklad:
Pohlreich si objedná burger, ale nemají bulku. Provozní se začne vymlouvat na to, že je to chyba dodavatele, který nepřivezl to zboží co měl. Když Pohlreich tlačí víc, tak se vymlouvá, že i další restaurace chybují a že se to občas stává.
Řešení:
Stačilo by změnit dodavatele, což je práce právě provozního. Pokud by šlo třeba o jednorázovou chybu, mohl si prostě udělat volnou chvilku a zajet to někam nakoupit na vlastní pěst. Když chcete prosperovat, nemůžete hledat výmluvy, ale řešení toho, jak být co nejdokonalejší.
[divider]
Dalším příkladem je třeba to, že si si provozní/šéfkuchař myslí, že jejich jídelní menu je správně nastavené a tak to lidi chtějí.
Je to ale jen jejich subjektivní představa a dlouho trvalo, než jim tohle Pohlreich vyvrátil a přijali to (ze začátku hodně s nechutí). Pokud by to bylo správně nastavené, tak to prostě jede, funguje a restaurace je zisková a nemusí si Pohlreicha volat.
Ego
Hned v první epizodě byl majitel, který se sice tvářil, jakože pro podnik dělá všechno, ale jakmile se něco začalo sypat, shazoval vinu na ostatní a působil (aspoň na mě) totálně egoistickým přístupem.
Místo toho, aby se na business díval jako na spolupráci a soukolí několik částí, viděl to tak, jakože on je ten hlavní bos, kterého budou všichni uctívat a dělat všechno podle něj.
Hned na začátku zmiňoval, že je v restauraci denně a skoro neustále, i když ostatní už mají po šichtě. Hned po několika dnech mu volali, kde je a on se vymlouval, že přeci nemůže být v práci pořád.
Když pak bylo potřeba, aby byl na place, zašíval se někde v kanceláři u počítače.
Tenhle pán skoro vůbec nepřijal to, co se mu Pohlreich snažil vysvětlil a nechával svýmu egu fakt velkej prostor a proto se ani nedívím, když na konci pořadu řekli, že po pár měsících byla restaurace na prodej.
Buďte open-minded a přiznejte si, že to děláte špatně
Pokud si pozvu někoho jako je Pohlreich, případně konzultanta, o kterém vím, že je špička v oboru a dokáže vytáhnout business do kladných čísel, tak asi něco dělá dobře.
Nesnažte se je přesvědčit, že to co děláte a jak to děláte má nějaký důvody a máte proto pádný argumenty. Kdybyste to dělali fakt dobře, nepotřebujete konzultanta a sami konzultujete.
Zkousněte svý ego, otevře hlavu a přijímejte cizí názory, i když to bolí a znamená to, že jste to dělali měsíce nebo roky špatně. Je lepší si to uvědomit teď a něco s tím dělat, než být zaseklej ve špatným přístupu a jít víc a víc dolů.
Jo EGO je mrcha. Hlavně, když ho člověk neumí ovládat. Všichni s nim máme tak nějak problém, někdo se podceňuje a někdo se zase považuje za dokonalého. Opravdu je dobré, když člověk umí uznat svou chybu a přiučit se. Je to jeden z mnoha kroků k úspěchu.
Neznám snad člověka, který by nechyboval, při své práci. Patří to k tomu, aby člověk byl úspěšný.
To dělí lidi na výherce a poražené. To jak člověk zvládne nějakou chybu, jak se otřepe a co si z ní vezme.