Poslední měsíc, možná dva, přemýšlím o tom, proč jsem vlastně začal podnikat a zda v tom chci pokračovat…
Když končil poslední rok na gymplu, byl jsem přesvědčený o tom, že nikdy v životě nechci být zaměstnaný a nechci mít nikoho nad sebou.
Se zaměstnáním jsem moc zkušeností neměl, měl jsem jenom brigádu na tři měsíce ve firmě na zpracování dřeva a to mě moc nenadchlo.
Takže jsem po maturitě pokračoval v podnikání, vykašlal se na vysokou školu a zkusil to sám na sebe. Po pár měsících jsem ale zjistil, že nerostu a nevydělávám dost, tak jsem šel pracovat k Alešovi do Brna, dělat MFAčka.
Pořád jsem ale měl tu motivaci se zase osamostatnit a dělat si na svým. Věděl jsem, proč jsem po maturitě jako živnostník neuspěl a co musím změnit.
Takže jsem v práci skončil a začal jsem dělat zase sám na sebe. Tohle fungovalo asi 6 let, potom jsem „vyhořel“ a odjel na Island, kde jsem poslední rok a půl v zaměstnání.
Zaměstnání není nakonec tak špatné
Po těchhle zkušenostech už si nejsem absolutně jistý, že bych se chtěl vrátit k podnikání na sebe, nejraději bych asi kombinaci částečného úvazku a podnikání.
Trochu jsem teď odbočil od tématu, chtěl jsem se totiž dostat k tomu, jestli většina z nás podniká opravdu proto, že nás to baví, anebo nám jde jen o peníze.
Po tom, co jsem si spočítal příjmy za poslední rok a půl tady z Islandu jsem totiž zjistil, že je možná mnohem snazší ty peníze vydělat v zaměstnání.
Po tom, co jsem změnil zaměstnání a odešel z hotelu, kde nám platili málo, jsem v nové práci dostal docela slušné podmínky.
Dělám sice za islandskou minimálku, což je asi 300 Kč hrubého, ovšem platí nám všechny přesčasy, víkendy a svátky a tam ty peníze naskáčou.
Navíc platím asi o čtvrtinu míň za ubytování a stravu, takže mi strhávali za obě tyto služby jen 9000 Kč (teď mimo sezónu dokonce neplatím nic).
V průměru mám tedy 60 000 Kč měsíčně, po odečtení všech daní, pojištění, ubytování a jídla.
Takový příjem jsem měl při podnikání v Česku opravdu jen několik měsíců (což může říct hodně o mojí neschopnosti) a vím, že to rozhodně nebylo tak snadné, jako vydělat ty peníze tady.
Proto si teď často pokládám otázku. Stálo mi to podnikání se všemi administrativními povinnostmi, stresem, nikdy nekončící pracovní dobou a izolací, opravdu za to?
Kdybych měl tyhle zkušenosti před pár lety a chtěl začít podnikat v Česku, asi bych neváhal a vycestoval. Ne proto, abych vydělával peníze tady, ale abych získal peníze do začátku.
Nevím, jak to měli ostatní, ale moje jediná investice při začátcích podnikání bylo 200 Kč, které jsem musel vložit na bankovní účet, abych ho mohl založit. Potom jsem prodal svůj první katalog, vydělal 3000 Kč, za to koupil hosting, udělal síť MFA, začal vydělávat na Adsense a pak jsem to prodal asi za 70 000 Kč.
Nikdy jsem ale neměl úspory ani stabilní příjem, ze kterého bych mohl investovat, takže jsem fungoval s financemi téměř pořád na hraně.
Kdybych si tehdy počkal rok nebo dva a vydělal pár set tisíc korun, mohl jsem podnikat v klidu, zaměřit se na jeden dlouhodobý projekt a urychlit si růst investicemi.
Místo toho jsem hledal nejrychlejší způsoby výdělku, abych měl na životní náklady a nikdy jsem se nemohl pořádně soustředit na jeden velký projekt.
Jak dlouho jste ochotni čekat na milion korun?
Dva dny na zpět jsem dostal výplatu za listopad a tímto příjmem jsem se dostal na svůj první milion vydělaný na Islandu.
Je to po odečtení nákladů na ubytování, stravu i po zdanění. Kdybych dokázal šetřit, mohl jsem se dnes do Česka vrátit s milionem na účtu, protože pokud pracujete na hotelu, nepotřebujete utrácet za nic dalšího.
Stejné peníze může vydělat kdokoliv, komu se podaří sehnat si dobrou práci, nebát se přesčasů a vydržet.
A to mě přivádí k otázce, kolik z nás by asi dalo přednost mít tenhle jistý příjem výměnou za to, že přestanete nebo omezíte svoje podnikání.
Jakou cestu byste zvolili vy, je pro vás podnikání důležitější než peníze?
„Místo toho jsem hledal nejrychlejší způsoby výdělku“ a není to právě to, co pak většinu lidí, jako jsi ty (bez urážky) sestřelí? Není to ten kámen úrazu, na který dost lidí narazí a pak to vzdají?
Není naopak výhodnější vytrvat a postupně se prokousávat tím vším? Chápu, že to asi nejde jen tak „z fleku“ protože nějak člověk vydělávat musí, ale není to ta pravá cesta?
Rozhodně jo, tohle mě nakonec (společně s hulením, leností a chybějící sebekázní) dohnalo. Myslím, že je potřeba si to vydřít od základu, ale možná se pak ta finanční injekce může hodit. Sám jsem to viděl hned první měsíc na Islandu, když jsem měl ještě nějaký weby v ČR a začal jsem do toho sypat, jak rychle to pak rostlo. Pro mě by byla asi ideální kombinace, ale do Česka se už vracet nechci, takže si to budu muset odmakat tady, protože tady začínám zas od nuly. Jen nebudu spěchat s ukončením zaměstnání, dokud mi to fakt nepojede.
Moji kamarádi, brácha byli po vstupu do EU skoro všichni v cizině za prací. Kromě bráchy který s našetřených peněz částečně financoval dům si všichni po návratu do čech vzali roční volno a většinu co vydělali za tu dobu projedli, nebo koupili auto, které je již dávno ve šrotu. Já jsem tehdy uvažoval být spíš doma a budovat si tu zázemí a „kariéru, praxi“. Sice jsem se kariérně někde výš neposunul, ale mám super zaměstnáni solidně zaplacené. A nepříjde mi že by mi cesta do ciziny chyběla. Co mě spíš mrzí je to, že jsem nezačal dřív podnikat a nezačal budovat jeden velký projekt, či podnikání. Dnes s rodinnou už to totiž není tak snadné, jak to bylo když jsem byl svobodný a sám. Takže zpětně já by jsem nejel do ciziny a pokud jsem bez závazků tak budoval něco a budoval i nějaké větší zázemí (zainvestovat volné peníze dnes není problém, akcie, nemovitosti, veteráni atd… )
Mužů se zeptat co na Islandu děláte? A stále ještě podnikate i v Česku a nebo už vůbec ne?
Začínal jsem jako housekeeper, bez zkušeností. Potom občas večerní směna v restauraci. Pak jsem změnil práci a byl jsem už jen obsluha v restauraci, ale uklízení mě baví víc, tak jsem se vrátil do téhle pozice.
V Česku už nepodnikám vůbec, zrušil jsem si živnostenské oprávnění a žádné příjmy z Čech momentálně nemám 🙂
Super článok, vidím to podobne :). Niekedy je fajn vydržať a počas tej doby sa pripravovať s projektom, nechať si to rozležať v hlave a potom keď príde ten správny moment a človek má nejaký finančný vankúš, to rozbehnúť naplno.
Zaměstnáním se dají vydělat slušné peníze a je to mnohem lepší než se plácat v podnikání které se nikam neposouvá. Spousty lidí nadruhou stranu vzdá i slušně rozjeté podnikání kvuli rodině, protože chtějí jistoty. Paradoxně zrovna rodina mě nasměrovala na podnikání. Ono se to nezdá, ale právě podnikání ti přináší tu pravou svobodu. Nejde o to že děláš co tě baví a na svým, případně pro peníze které ze zaměstnaní nemáš, ale hlavně ti nasměruje život jak ty chceš. Já jsem třeba díky podnikání paradoxně vyřešil rébus jak se postarat o děti. Jakmile ti dorostou děti do školkového věku začneš řešit takové ty praktické věci kdo bude dávat do školky, kdo vyzvedávat atd… A pokud nemáš spolupracující babičky tak je to téměř neřešitelný problém. A takových příkladů bych mohl uvést x 🙂
Dostal by se zaměstnanec bez zkušeností a vzdělání na tyhle prachy i v ČR? Asi ne … Takže otázka by měla spíš znít: Vycestovat nebo podnikat?
Ono je to jedno s druhým. Sice jsem jako OSVČ nevydělal nějak moc, ale strašně moc mě to naučilo. Teď naopak po 6 letech freelancingu dělám konzultanta, na výplatu si stěžovat nemůžu – ale bez těch roků jako OSVČ bych tu práci asi nikdy nedostal. A bez work&travel, kde jsem se naučil hodně slušně anglicky.
Teď mám podnikání jako vedlejšák, zatím dělám projekt pro radost a živnosťák mám kvůli papírování.
A jak bylo řečeno, ono dokuď člověk nemá na krku hypo a děti, popřípadě pokud má silné rodinné zázemí, tak se to držkuje…
Měl jsem to přesně obráceně. Začal jsem jako zaměstnanec a bokem si jel OSVČ. První daňové přiznání se bába na FÚ popadala za břicho proč to daním. Postupně začínám zaměstnání ukončovat i kvůli tomu, že mě tam kariéra nečeká a možná na jaře už budu jen OSVČ. Vydělám dost na hypotéku i na to, abych pravidelně ušetřil a umořil hypotéku navíc. Došel jsem k tomu, že příjem ze zaměstnání začíná být zanedbatelný. Ale trvalo mi to 15 let. V podstatě jsem dosáhnul pasivního příjmu a pracuji jen když se mi chce. Zároveň mě to baví, takže pracuju poměrně často a intenzivně několik hodin v kuse, že zapomenu i na jídlo. 🙂
Je zajímavé, jak to máme podobné. Taky jsem si vždycky říkala, že zaměstnání pro mě nebude. Zkusila jsem to, dala tomu 3 měsíce a nešlo to. Pak jsem začala jako OSVČ, vyrobila v prvních dvou letech krach a s ním dluhy. Jenže jsem to nevzdala a jela jako OSVČ dál. V třetím roce jsem měsíčně vydělala sotva 15.000, ve 4.roce to už bylo 25.000. Každý rozumný člověk by to vzdal. Ne tak já 😀 V 5. roce to už bylo 50.000. V letošním 6. roku podnikání se už dostávám běžně na hranici 100.000 a už tam letos bylo i 120.000 měsíčně. Jako zaměstnanec bych se tam možná časem dostala taky, mohu dělat lukrativní práci, na kterou mám vzdělání. Ale možná taky ne… Přece jenom bych dělala tu práci asi opravdu jenom pro ty peníze a otázka zní, jestli bych to bez jiné motivace vydržela. Podnikání je tak trochu o těch držkopádech a zkoušení nových věcí a dělání nových chyb. Pokaždé si klepu na čelo, jako kravinu jsem to zase vymyslela a že musím zase něco změnit. Po dalších zkušenostech víc rostu a vydělávám víc. Ale stejně si občas říkám, že by bylo na čas fajn opustit tu frontovou linii, zapadnout někam do klidu a jít dělat chyby za cizí peníze a u toho se něco nového naučit. Zvažuju, že se nechám na čas zaměstnat na poloviční úvazek, vyklušu si a pak pojedu dál.
Ta pohodlnost bude čím dál horší, protože se k ní přidá i nedostatek času a spánku. Radina znamená hodě stráveného času mimo podnikání, o který nechcete přijít a zároveň větší finanční výdaje. Takže držím palce do budoucna 🙂
1) Na 60 tisíc čistého po odečtení daní a nákladů se v ČR jen tak nedosáhne. To je tak 100-120k hrubého a hodně low-cost životní styl. A rozhodně ne práce uklizeče nebo recepčního v hotelu.
2) Za 60k čistého na Islandu si pořídíte věci jako za 25 tisíc v ČR. Tzn. tenhle model bude fungovat jen v případě, kdy na Islandu budeš živořit a pak si prachy převezeš do ČR. Tenhle model tu je navíc již pěkně dlouho a dřív ty rozdíly byly ještě větší, práce v Anglii apod…
3) Tenhle životní styl není pro každého. Opustit rodiče, popř. rodinu, děti a jet někam makat zkrátka moc nejde. Žít jenom prací, neutrácet, tohle člověk vydrží rok dva a v ranném věku, a rozhodně to nemá dobrý vliv na jeho zdraví.
4) Ale určitě jsi nakousl zajímavé téma – nechat se DNESKA zaměstnat je v poměru zisk/práce to nejvýhodnější, co můžete udělat. Zalezete do korporátu, budete mít min 30 čistého a dělat naprostý nic. Na 30 tisíc v podnikání si musíte máknout, pokud už nemáte extrémní zkušenosti. Znamená to práci spíš 10 hodin denně, neustále vymýšlení a zdokonalování procesů, čtení novinek z oboru apod… Jenže někdo prostě nepodniká hlavně pro zisk. Někomu stačí vydělat si 20-25 tisíc čistýho, prací co vytvoří třeba za 14 dní. ZBytek měsíce má volno a peníze mu stačí k životu. Navíc dělá třeba něco smysluplného, co ho baví.
Nebo valet sunky v korporatu a realizovat se v podnikani. Naklady na zdravotni+soc pokryte a muzes zkouset blbiny. Je fakt, ze tech 30 z podnikani vetsinou je vetsi drina. Ale mozna to tak neni, co my víme o tom, jak to maji ostatni.
Já podnikám, protože mě to baví a přináší radost. Peníze jsou až tak na 5.místě. Každý má jiné priority.