Dá se říct, že můj osobní i pracovní život je v nerovnováze. Rozhodně (zatím) není takový, jak by si to mí rodiče nebo psychiatr představovali. Teď si sice nedržím denní režim tak, abych každý den určitou dobu pracoval, cvičil a měl i svůj volný čas.
Většinou to je právě naopak, mám dny, kdy pracuji od rána do večera a pak jsou zase období, kdy dělám minimálně a pracuji jen tak, že kontroluji maily a novinky a pokud zrovna nic nehoří, užívám si volna a netvořím nic nového.
Zjistil jsem, že mi to docela vyhovuje. Můžu si tak dávat dlouhé víkendové akce a být třeba 3 dny jen na „užívací“ vlně, kdy mě neruší žádné pracovní povinnosti a naopak se pak můžu „kousnout“ a dělat třeba týden v kuse aniž bych chodil mezi lidi a měl nějaký sociální kontakt (kromě pozdravu prodavačky v obchodě).
Teď je zrovna období, kdy mám pracovní blok. Rozjíždím se v úterý, kdy přepínám z volna a čekají mě „povinnosti“ (kurz španělštiny). To mi zabere sice celý den, ale připraví mě to na středu, kdy se můžu od rána pustit do práce a pořádně do toho začít šlapat.
Díky tomu, že mám pak několik dnů jen pro sebe a nikdo po mě nic nechce, můžu dělat dlouhé kofeinové tahy do rána, aniž bych se musel bát, že někam zaspím. Vyspím se, jak potřebuji a hned po snídani jdu zpátky k projektům.
Zjistil jsem, že pracovní blok ale musí být dlouhý nejméně tři dny, nejlépe tak asi týden.
První dny si urovnám povinnosti, vyřídím maily a dostanu do hlavy aktuální info o projektech, o tom, co je potřeba udělat a co by se mohlo vylepšit.
Čím lepší celkový obraz získám, tím víc souvislostí vidím a můžu tak propojit několik věcí zároveň (dělat hromadné výměny mých a partnerských webů, aplikovat info z nových analýz, uplatnit praxi know how, které „ukradnu“ konkurenci). Při klasické osmihodinové práci se do takového stavu nikdy nedopracuji, tam jsem schopný jen dělat úkoly sepsané v Todo.
Asi je potřeba tyhle období střídat, jednak kvůli duševnímu zdraví a taky proto, že koncem pracovního bloku už člověk není schopný dělat tu nejpotřebnější práci, ale spíš se zasekávám na vymýšlení postupů a cílů, jejich dotažení je pak ale problém.
Pravděpodobně tento způsob práce není cesta, jak se stát druhým šéfem Applu a dost možná to vede k tomu, že po extrémním pracovním napětí budete vyhledávat extrémní zážitky (adrenalinové věci, drogy, megapárty). Pokud jste ale mladí a necílevědomí jako já a máte rádi volnost, může to být alternativní cesta (aspoň na určitý) čas od nudného stereotypu 5 dnů v práci, 2 dny volna.
Naprosto se s timto postupem ztotoznuji. Ted uz takhle sice nejedu (kvuli zamestnani, ktery si nejaky rezim vyzaduje), ale driv, hlavne pri delani webu, jsem makal taky klidne 20h v kuse, dokud jsem „byl v rausi“. Pak jsem sel spat, jak jsem potreboval a znovu. A presne, pak nekolik dni nic.
Nedovedu si predstavit, ze by me napadla nejaka super myslenka, co na webu zmenit nebo pridat, a rekl bych si „dneska uz jsem pracoval 8 hodin, tak to necham na zitra“.
Btw a prodavacka uz aspon tyka? 😀
To jsem rad, ze v tom nejsem sam, je to presne jak pises, ten pocit kdy si pracovne „v rausi“ to proste slape 🙂
Prodavacka porad netyka, ona bohuzel dela zrovna v drogerii, kam nechodim moc casto a navic je tam jen obcas :/ Ale priste ji to uz asi navrhnu (treba bude nejaka inspirace pro clanek na fajnblogu :D)
Vyvazeny rezim je dobry pro zamestnance. Pro kreativni lidi imho nevhodny.
Pravidelný režim je něco, co mi nikdy nevyhovovalo. Dřív jsem devět měsíců makala a pak byla třeba tři měsíce v kuse na cestách, dokud nebyl nízký stav na účtu.
Eshopy mi to dlouhé cestování trochu pokazily, ale snažím se vrátit se znova zpátky k nevyváženému režimu. Nedovedu si představit zaměstnance, který je schopný nejít domů, dokud svou skvělou práci nedotáhne do konce.
Mám to stejně, platí to pro psaní i programování. Nejvíc brzdí neustále otravování a přerušování. Měsíc třeba s webem nehnu a pak během dvou dnů dodělám balík práce. Na některých dělám i po kouskách, třeba marketing na FB nejde dělat náporově, ale spíš preferuju dávkovou práci a volno. Navíc někdy prostě není nálada ani se člověk necítí dobře a pak stojí většinou odvedená práce za prd. Je lepší místo toho užít klidu nebo dělat jen nějaké drobné udržovací drobnosti a nesnažit se to lámat přes koleno.
True story! Mít zaplej při práci FB je zlo, lidi si asi občas myslí, že když pracuju na internetu, tak to znamená, že jsem jako připojenej a ono už to nějak samo vydělává 🙂
Jo lidi mají hodně špatné představy o tom, co to obnáší vydělávat na internetu a co to obnáší pracovat z domova. Nejlepší jsou prudiči, co si myslí, že když jsem doma, tak asi ležím na gauči a čumín na Barandov ne 😀 pak chodí otravovat, neb si myslí, že každej, tak jako oni když je doma, tak nic nedělá. Nedákážou chápat, že stav do práce – domů, do práce – domů, atd nefunguje u všech.
Takové pracovní tempo by mně asi zanedlouho zničilo. Já musím mít 8 hodin svého spánku 🙂
Já raděj každý den (bohužel po práci) a raději po menších chvílích.
normálka 🙂 některý den se pracuje hraním her, sledováním filmů a podobně, jindy za pár dnů člověk udělá to co by několika lidem trvalo měsíc 🙂 A jak je vidět, funguje to nejlépe, ostatně jsi toho ukázkovým příkladem :))
Jde vidět, že teď prokrastinuješ hodně. Nebo tě natolik vytížil sekáč?
Bylo by fajn vědět, jak se daří obsahovému webu…
Sekáč jsem nakonec nerozjel, takže spíš prokrastinuju. Chystám teď nějaké nové weby, tak jsem se dost zasekl na tom a na MFA už tolik nemakám…
Dříve jsem měl úplně stejný problém a hodně prokrastinoval. Ale bylo to tím, že jsem si vymyslel hodně projektů a snažil se je postupně nějak rozjet. A kvůli tomu jsem všechny rozjížděl hodně dlouho. Stačilo mi, abych se vždy soustředil pouze na jeden projekt a prokrastinace téměř úplně zmizela. 🙂